Pro Silva - základní principy

V úzkém kruhu členů evropského výboru sdružení PRO SILVA bylo zpracováno prohlášení, které v mnohém rozšiřuje a zejména konkretizuje zásady, které byly vyhlášeny při ustavení sdružení v r. 1989 ve Slovinsku a prohloubeny na 1. kongresu PRO SILVA, konaném v r. 1993 v Besançonu. Toto prohlášení, provázené fotografiemi, má vyjít v podobě reprezentační brožury nejpozději na podzim t.r.

Prezident PRO SILVA, pan Kuper, je srozuměn se záměrem výkonného výboru Pro silva bohemica vydat dokument v českém překladu u nás v podobě účelové brožury základní organizace ČLS Pro silva bohemica. Soudíme, že doslovný, pouze stylisticky upravený, překlad by měl být doplněn vydavatelskou poznámkou a doprovodným komentářem tak obsáhlým, aby z něj bylo zřejmé, jak daleko je české lesnictví na této cestě, zda se hodlá nebo může s myšlenkami ztotožnit a zejména ukázat ve kterých směrech cíle Pro silva jsou nebo bezprostředně, popř. v delším výhledu budou splněny.

Proto se na vás, zejména členy ad hoc skupiny „Trvale udržitelné lesnictví“, dovoluji obrátit se žádostí o prostudování následujícího překladu a o poskytnutí poznámek a postřehů ve výše uvedeném smyslu.

Vladimír Tesař

květen 1996

Úvod

Vážený čtenáři,

PRO SILVA je sdružením lesníků, kteří obhospodařují les přírodě blízkým způsobem. Sdružení vzniklo v roce 1989 ve Slovinsku.

Na základě koncepce trvalé udržitelnosti PRO SILVA předkládá svá stanoviska k důležitým aspektům lesního hospodářství a k odpovědnosti vlastníků lesa a lesníků.

Následující texty popisují obecné základy zodpovědného a uvědomělého udržení lesa, péče o něj a těžbu, vyjadřují se k udržení a péči o biodiverzitu, k rámcovým podmínkám, použití exot v pěstování lesa a k ekologické úloze lesa v tvorbě a v péči o krajinu.

Aby se minimalizovala ekologická a ekonomická rizika, PRO SILVA doporučuje široce se přimknout k přírodním procesům. Takové způsoby by měly být předváděny na demonstračních objektech.

PRO SILVA je názoru, že je možné začít s celostně pojatým udržením lesa a s přírodě blízkým obhospodařováním téměř ve všech výchozích situacích a ve všech vývojových stadiích nejrůznějších hospodářských lesů. S ohledem na velmi rozmanité výchozí situace udržení, ochrana a využívání lesa zahrnuje konzervační a pěstební i obnovnou a zlepšující složku (ochranná území, zmírňování škodlivých účinků imisí, pastva v lese, těžba hrabanky, zakládání nových lesů, úpravy dřevinného složení, snižování vysokých stavů zvěře atd.).

PRO SILVA podporuje zavádění takového způsobu hospodaření několika způsoby:

• výměnou názorů a informací mezi národními skupinami
• zakládáním vzorových objektů a demonstračních ploch
• setkáním a exkurzemi do vzorových objektů
• spoluprací se vzdělávacími a vědeckými institucemi a ostatními partnery.

Texty vznikly na základě četných diskusí mezi členy evropského výboru PRO SILVA. jejich cílem je přispět ke zlepšení všech funkcí lesa, jež mají význam již dnes nebo jej mohou mít v budoucnosti.

Základní principy

Lesní hospodářství podle zásad PRO SILVA je strategie, která optimalizuje udržení, ochranu a obhospodařování lesních ekosystémů tak, že lesy Evropy mohou plnit své četné socioekonomické funkce trvale a rentabilně. Tím se PRO SILVA hlásí k celostnímu pojetí a řízení lesních ekosystémů a zahrnuje pod ně hospodářské a mimoprodukční cíle.

Ve smyslu trvalosti, zahrnující všechny funkce, má PRO SILVA za to, že lesy Evropy mohou plnit čtyři hlavní funkce:

• přírodní
• ochrannou
• produkční
• kulturní

1. Přírodní funkce (funkční schopnost lesního ekosystému)

Zajištění přírodní funkce je nepostradatelným předpokladem ochranných, produkčních a kulturních funkcí lesů. Lidská společnost určuje cíl lesů: existenční schopnost a vzájemné působení všech životních forem v lesním ekosystému jsou základem všech funkcí. Proto je prvořadým požadavkem udržení popř. obnovení přírodních funkcí.

Prvky funkční schopnosti jsou:

• stanovištně a územně daná rozmanitost rostlin a živočichů (druhová diverzita)
• genetická rozmanitost a kvalita, které udržují schopnost genetických vývojových změn (genetická diverzita)
• stanovištně a územně podmíněná proměnlivost struktur lesa (strukturální diverzita)
• funkční schopnost ekologických procesů (přírodní nebo přírodě blízká dynamika lesa)
• vzájemné ekologické vazby (zřetězení)
• zpětné ekologické působení lesa na prostředí (světové, územní a místní klima, působení na okolní krajinné celky).

PRO SILVA doporučuje následující základní prostředky k zajištění funkční schopnosti lesního ekosystému:

• klást silný důraz na udržení a obnovu přírodních klimaticky a půdně podmíněných lesních typů při obhospodařování
• udržovat půdní úrodnost trvalým pokrytím porostem a ponecháváním biomasy v lese (staré a mrtvé dřevo)
• cíleně podporovat přimísené dřeviny v obhospodařovaném lese se zvláštním zřetelem na vzácné a ohrožené dřeviny
• při obhospodařování lesa používat cizí dřeviny jen, jsou-li ekologicky vhodné, které se dají začlenit do modelu lesního typu a když nebude překročen určitý celkový podíl
• ve zvláštních případech se zřeknout těžby.

Jmenované prvky funkční schopnosti lesních ekosystémů jsou v souladu s deklarací o biodiverzitě z konference v Riu 1992.

Ochranné, produkční a kulturní funkce lesů zapadají do přírodní funkce. Každá sama o sobě je důležitá pro lidskou společnost.

2. Ochranná funkce

Hlavními prvky ochranné funkce jsou:

• ochrana a obnovení přírodní půdní úrodnosti a struktury (ochrana půdy)
• ochrana přírodních lesních společenstev (ochrana biotopu)
• ochrana pro stanoviště typických a vzácných (ohrožených) druhů (druhová ochrana)
• ochrana proti odnosu půdy (protierozní ochrana)
• ochrana a čištění půdní vody (vodní ochrana)
• ochrana, popř. zlepšení lesního klimatu a jeho působení na okolní krajinu (místní a územní klimatická ochrana
• udržení a zlepšení blokování oxidu uhličitého (ochrana světového podnebí)
• ochrana popř. zlepšení kvality ovzduší (protiimisní ochrana)
• ochrana před nadměrným zatížením hlukem (protihluková ochrana)
• vyrovnání opticky rušících zásahů do krajiny (ochrana krajinných výhledů)

Většina ochranných prvků je současně integrální součástí přírodní funkce lesních ekosystémů a nemohou od ní být odděleny ani uplatněny.

PRO SILVA považuje za základní prostředky pro zajištění ochranné funkce tyto:

• zřetel na různé prvky ochranné funkce při komplexním obhospodařování lesa trvalým zápojem
• zdůraznění určitých ochranných funkcí (ochrana půdy, biotopu, druhů) určitým těžebním způsobem nebo těžebním omezením v řízeném obhospodařování (zřeknutí se kultivace stanovištně nevhodných dřevin, hnojení, stanovení těžebního postupu, odvodnění půdy apod.)
• vylišení sítě ochranných lesních území různých kategorií až po rezervace se zákazem těžby, rozložených na větších územích
• zdůraznění jednotlivých ochranných funkcí (protierozní, vodoochranné, klimatické, imisní, hlukové, pohledové ) určitými, ochrannému účelu sloužícími, strategiemi obhospodařování lesa

3. Produkční funkce

PRO SILVA považuje trvalou funkční schopnost lesních ekosystémů (přírodní funkci) rovněž za základ a předpoklad ekonomické trvalosti přírodního lesa. Rovnoměrná a optimální produkční funkce je možná jen tehdy, když současně zůstává zachována ochranná funkce. To vylučuje výrobní strategie, které ochrannou funkci přehlížejí.

PRO SILVA se hlásí k obhospodařování lesa a využívání v něm narůstající dřevní suroviny.

Se zřetelem na všeobecné zásady trvalosti jsou podstatnými prvky produkční funkce

• udržení půdní úrodnosti
• zajištění kontinuity lesní přírody a produkce dřeva
• udržení přirozených energetických a látkových koloběhů.

PRO SILVA doporučuje jako prostředky přírodě blízkého pěstování lesa:

• trvalý zápoj na ochranu půdní úrodnosti
• dalekosáhlé využití prvotních procesů dynamiky lesa
• hodnotovou produkci výběrem a pěstováním ve všech vývojových fázích
• udržování porostní zásoby na optimální výši
• snahu o rovnováhu mezi přírůstem a těžbou na co nejmenších plochách
• snížení produkčního a výnosového rizika osamostatněním jednotlivých stromů a stromových skupin
• při péči o porost a při sklizní brát ohled na funkci každého stromu
• zřeknutí se holosečí a ostatních přetržitých těžebních forem
• opuštění pojmu obmýtí jako měřítka okamžiku sklizně stromu a porostu
• přednost péče o les před obnovou lesa
• plynulou obnovu lesa jako integrální součást péče o les a z této péče vycházející
• samovolnou obnovu a vývoj lesa jednotlivou nebo skupinovou těžbou v dlouhých obnovních dobách, která umožní výchovu přirozeného zmlazení a využití přirozeného zřeďování porostů při péči o les
• přednostní používání šetrných těžebních metod, aby se zamezilo poškození půdy a porostu
• šetrné nasazení strojů přizpůsobené skladbě přírodě blízkého lesa
• používání ekosystému cizích látek (hnojiv, pesticidů) v nejmenší možné míře pro udržení nebo obnovu přirozené půdní a porostní produktivity
• zajištění početních stavů zvěře odpovídajících udržení rovnováhy biotopu a ekosystému

4. Kulturní funkce

PRO SILVA uznává rostoucí význam lesa pro fyzické a psychické blaho lidí, zvláště v hustě osídlených zemích Evropy.

Podstatnými prvky kulturních funkcí lesa jsou:

• vhodnost lesa pro klidné a přírodu šetřící způsoby fyzického a psychického zotavení lidí
• tradiční spojení lidí s lesem a přírodou (les tajemství a pohádek, historické spojení s lesem)
• les zachovává část kulturní tradice (les jako předmět umění: malířství, poesie, hudby)

PRO SILVA doporučuje pro utváření lesa ke kulturní funkci následující prostředky:

• přednostní podporu klidných forem rekreace odpovídající nabídkou stezek a rekreačních zařízení
• je-li to nutné, soustředit nabídku rekreace a zařízení do určitých částí,
• vymezení lesních částí jako prostor pro meditaci, snění, vnímání přírody
• podporu pozoruhodných stromů a jiných optických vzruchů (střídání barev, listů, květů a plodů, bylin, keřů, stromů apod.)
• udržení a vytváření krásných lesních scenérií střídáním lesních struktur
• zachování lesních ploch, kde se příroda vyvíjí podle své dynamiky
• udržování lesních palouků, údolí, skalních partií, vodních ploch, výhledů apod.

PRO SILVA je názoru, že kulturní funkce je přírodě blízkým pěstováním lesa plněna samozřejmě a jen výjimečně vyžaduje doplňující a dotvářející opatření.

Ohled na kulturní funkci lesa při jeho obhospodařování může být pomocí, jak vytvořit protiváhu životních podmínek moderního člověka v urbanistické a technické civilizaci.

PRO SILVA a biodiverzita

Jedním ze základních cílů lesního hospodářství podle zásad PRO SILVA je udržení a zlepšení všech hodnot lesa, jak těch, které se vztahují na lidskou společnost, tak těch, které jsou přírodní hodnotou lesa. K nim náleží celé spektrum všech životních forem a organismů, které se v lese vyskytují.

Různé organismy a životní formy jsou vázány na různé vývojové a sukcesní fáze lesa, ke kterým patří též fáze stárnutí a fáze rozpadu, otevřené plochy v lese, vodní hladiny a toky a vše ostatní. Soubor všech organismů žijících v určitém lesním ekosystému je výrazem jeho specifické druhové diverzity, jež je součástí obsáhleji definované biodiverzity.

Druhová diverzita zahrnuje jak vyšší, tak nižší rostliny a živočichy, které mají pro člověka komerční nebo obecně společenský užitek, tak i druhy bez tohoto užitku.

Zachování druhové diverzity jako součásti obecné biodiverzity má svou vnitřní hodnotu, která není bezprostředně spojena s požadavky společnosti.

Zachování druhové diverzity má vedle své vlastní hodnoty vysoký funkční význam při užívání lesního ekosystému podle požadavku společnosti. K nim se vedle tradiční těžby dřeva počítají mnohé další produkty, které podle okolností ještě nemají žádný aktuální význam, ale mohou mít pro budoucnost potenciální tržní hodnotu. Zachování vysoké biodiverzity obecně slouží ke snížení ekologických a ekonomických rizik.

Možnosti praktické aplikace

Lesník má pro udržení a zlepšení vysoké druhové diverzity v rukou následující prostředky:

• podporu druhového spektra domácích dřevin, protože mnohé rostlinné a živočišné druhy jsou na ně vázány koevolučním vývojem
• zvýšení rozmanitosti struktur při obnově lesa, péči o něj a při sklizni jako předpoklad hustého uspořádání nik v prostoru a čase
• ponechávání stojícího a ležícího mrtvého dřeva, starého dřeva, vykotlaných a doupných stromů, v dostatečném počtu a rozmístění
• ochranu zvláštních biotopů v lese (mokřadů, skal, dun, vegetačních okrajů apod.)
• regulace stavu zvěře a populací ostatních konzumentů, kteří by nadměrně plošně jednostranně zneužívali zdroje lesa

Pěstování lesa podle principů PRO SILVA zlepšuje obecnou biodiverzitu a zvláště diverzitu druhovou.

Ochrana a péče o biodiverzitu v lese jsou vedle veškerého hospodářského plánování integrální součástí lesnické plánovací činnosti. Musí být záměrně rozvíjena a místo od místa konkretizována ve střednědobém lesnickém plánování, v hospodářské úpravě a řízení podniku.

K otázce introdukovaných dřevin

Základní principy

V průběhu postglaciálního obsazování Evropy lesem vznikl vegetační model rozdílný podle lesních oblastí. Ten představuje přírodní hodnotu, která by měla být uchována. Lesní hospodářství zaměřené na výnos by jej tudíž mělo akceptovat jako důležitou základnu všech pěstebních opatření

PRO SILVA má nicméně za to, že cizí dřeviny mohou za určitých okolností přírodní model obohatit a zvýšit lesnický výnos.

Za cizí dřeviny jsou považovány všechny ty, které dosud nebyly součástí přírodních lesních společenstev a byly přineseny ze vzdálených oblastí. V pěstování lesů mohou být použity po pečlivém kritickém kvalitativním a kvantitativním odzkoušení.

Výchozí podmínky

V lesních oblastech, v nichž je ještě přírodní nebo přirozené dřevinné složení a dobrý potenciál produkce dřeva, není žádný důvod ke kultivaci introdukovaných dřevin.

V určitých územích Evropy, v nichž nemohl být dokončen návrat dřevin v postglaciálu, jejichž dřevinný inventář je ve srovnání s klimatickými a stanovištními možnostmi druhově chudý a přináší nízký lesnický výnos, mohou introdukované dřeviny znamenat cenné obohacení.

V lesních oblastech, v nichž v důsledku historických vlivů byla ovlivněna genetická kvalita dřevin a jejichž půdy byly lidskými zásahy poškozeny, může, pokud pro tato stanoviště nejsou k dispozici vhodnější dřeviny a přirozená sukcese tomu nepomůže, introdukce dřevin přispět ke konsolidaci lesů (pomocné dřeviny popř. s funkcí pionýrů).

Na zcela pustých odlesněných plochách bez lesního klimatu mohou introdukované dřeviny splnit nepostradatelnou pionýrskou funkci, pokud pro tato stanoviště nejsou k dispozici žádné lepší dřeviny nebo nemohou být znovu vysazeny, popř. přirozená sukcese osídlení lesem nepomůže.

Problémy spojené s pěstováním introdukovaných dřevin

• Expanze do nik. - Určité introdukované dřeviny zabírají dosud neobsazené ekologické niky a invazně je trvale obsazují v neprospěch autochtonní vegetace.
• Zhoršování stanoviště. - Nové introdukované dřeviny zhoršují půdní produktivitu špatným rozkladem opadu, zakyselováním a nedostatečným prokořeňováním půdy.
• Rozšiřování chorob. - Vnášením introdukovaných dřevin do existující vegetace vzniká za určitých okolností nebezpečí zavlečení patogenních organismů, které mohou vážně poškodit existující ekosystém.
• Náchylnost k chorobám. - Některé introdukované dřeviny trpí napadením patogeny místního ekosystému a nebo jsou vystaveny jiným nebezpečím.
• Nedostatečné zapojení do ekosystému. - Introdukované dřeviny se za určitých okolností nedokáží vřadit do místního ekosystému. Nedají se mísit s místními dřevinami, vytlačují místní vegetaci a nebo jsou vyřazovány druhy místní fauny.
• Neschopnost přirozené obnovy. - Mnohé introdukované dřeviny nejsou vůbec anebo aspoň v dostatečné míře se přirozeně obnovovat a potřebují proto opakovanou výsadbu.

Podmínky introdukce

• V každé lesní oblasti je třeba ponechat ekologicky účinné části původních lesních společenstev nebo je znovu obnovit. To vylučuje výlučnou nebo převažující kultivaci introdukovaných dřevin
• Introdukovaná dřevina nesmí při své přirozené obnově a svým konkurenčním chováním být tak agresivní, aby vytlačovala autochtonní dřeviny a ostatní vegetaci
• Introdukovaná dřevina musí být přizpůsobena klimatu a stanovišti lesních oblastí. Nesmí zhoršovat půdu, její opad musí být snadno rozložitelný. Rozklad a mineralizaci opadu musí být schopni zajistit živočichové, houby a mikroorganismy, vázané na domácí dřeviny
• Introdukovaná dřevina nesmí rozšiřovat žádnou chorobu nebo jinak přispět k destabilizaci ekosystému.
• Introdukovaná dřevina nesmí být vystavena mimořádným abiotickým a biotickým rizikům
• Introdukovaná dřevina by se měla postupně začlenit do autochtonní vegetace. Musí tudíž mít schopnost míšení a ekologické integrace do původní flóry lesních společenstev a nesmí vytlačovat domácí faunu
• Introdukovaná dřevina by měla mít schopnost se obnovovat přirozeně, v souladu s obnovou místních dřevin

PRO SILVA a tvorba krajiny

PRO SILVA považuje lesní ekosystém za nejdůležitější organickou přírodní součást každé krajiny. Celostní pojetí lesního ekosystému a jej obklopující krajiny PRO SILVA umožňuje takové obhospodařování lesa, který má příznivý vliv na celou krajinu, tzn. mozaiku různých ekosystémů. Tato základní myšlenka se zakládá na skutečnosti, že les původně pokrýval téměř celou krajinu a byl tedy nositelem téměř všeho života. V dnešní z části odlesněné krajině musí tedy zbývající les co nejvíce a co nejlépe plnit funkce vyklučeného lesa.

Orientace péče o les je pro celkové fungování krajiny mimořádně důležitá. Pěstování lesa je základním pilířem jeho spravování a obhospodařování. Spočívá na celostním pojetí a z toho odvozených opatření: působí tedy od stromu na porost, od porostu na stanoviště, odtud na celý les, který je považován za ekosystém, a konečně na krajinu v jejím souhrnu, k níž patří i člověk.

Pěstování lesa se chápe jako optimální využívání disponibilní energie a její směrování na ty složky ekosystému, které nám zajišťují cílevědomé posílení funkcí lesa.

Polyfunkční les - cíl - obhospodařování podle PRO SILVA - zaručuje současně i péči o celou krajinu, popř. jejích podstatných funkcí. Takové pěstování lesa příznivě ovlivňuje energetický a vodní režim krajiny, zlepšuje entropii, rozhodující měrou přispívá k udržení přirozené úrodnosti a chrání život. Les pěstovaný podle PRO SILVA, tedy s relativně bohatou zásobou dřeva, skladbou dřevin odpovídající stanovišti a trvale bohatě strukturovaný má své nitro ohraničeno a chráněno proti „cizím prvkům“ (např. zemědělské krajině) lesním okrajem. Pěstování lesa má lesní okraje zlepšovat. Totéž platí i pro okraje podél vod. Stejně významná je i péče o pás horského lesa, který tvoří přechod mezi různými ekosystémy a současně přechodovou zónu pro zvířenu.

Celostní obhospodařování lesa podpoří jeho zbytky v podobě ostrůvků, pásů nebo jednotlivých stromů v kulturní krajině, která je vzdálena své přírodní podobě. Tyto zbytky lesa spojují lesní ekosystémy uvnitř krajiny a oslabují tím záporné vlivy krajiny civilizací pozměněné.